 |
|
|
Livigno: Sekala se mi pumpa
Moje soustredení v Livignu se chýlí ke konci, uz jen jednou vyjedu na vrchol Carosella 3000 a ficíme domu (termín Lutáka, casto pouzívaný). Mesíc tu utekl jako vzdycky. Zatím jsem se nesetkala s jiným takovým místem, kde by mi nevadilo být déle nez mesíc. Ráno otevru oci a první, co vidím jsou vysoké hory, obklopující tohle „údolí nikoho“ ze vsech stran. Kdyby nebylo aut, bylo by témer nedobytné. Jen tri hlavní proudy sem vedou, jejich prujezd je casove omezen, a aby jste se k temto „livignským branám“ dostali, musíte prekonat vysoká sedla po klikatících se hadích tel silnic. Letos jsme se vydali za brány jenom zrídka. Vetsina tréninku trvala pouze hodinu az tri, a to je akorát tak na to, vyskrábat se na nejakého velikána, trítisícovku, vypínající se prímo nad údolím. Proto jsme nekolikrát zdolávali Passo Cassana, kde se mi pokazdé v poslední nejprudsí cásti „sekala pumpa“ (termín Lutáka, casto pouzívaný), Carosello 3000, kde se cesta klikatí snad az do nebe. Tak vycerpávající prudké stoupání, ze nahore stací zatukat na dvere a zeptat se, jestli mají Svatí místo, ze jste na pokraji zhroucení. Dalsím castým dopoledním programem bylo Passo Forcola. Pokazdé se dostat nad ANP (anaerobní práh) byl nekdy problém, tak jsem byla stastná, ze se muj Pavel nezlepsil jen v masírování, ale udelal obrovský výkonnostní pokrok i na kole, a muze si dovolit se mnou jet a jeste me povzbuzovat. Jeden z úseku jsme jeli jeste se Zdenkem Stybarem, který tu 14 dní tvrde trénoval po problémy s koleny a rychle se dostával zpet do formy. Radsi jsem proto byla, kdyz jsme se sesli na kávu, nez na kole:-) Poprvé jsem pokorila vrchol Monte Neve (snezný vrchol). Ten kopec si na svuj puvod asi potrpí a chce, aby si jeho jméno kazdý návstevník dobre zapamatoval. Kdyz jsme se blízili po siroké strmé ceste k jeho nejvyssímu bodu, zacalo huste prset. Zepredu zaznelo: “Jedem dál nebo tocíme?“ ptal se Pavel. “Jedem!“ V ten okamzik, co jsem to dorekla, prisla druhá vlna, tentokrát s kroupami a silným destem. Nastestí nás to neodradilo a nahoru jsme se vydrápali. Pak jsme rychle mazali po freeridu zpet do Livigna. Skvelá pruprava techniky v klopenkách a bláte. No a od té doby 4 dny prselo a byla bourka. To bylo asi za trest :-).Vytahla jsem teda ergác a cekala, az nekdo zase luskne prsty a bude opet modro. Taky totiz je bud sníh na vrcholcích, zima jako kdyz prichází jaro, nebo sahara a azuro! At tak nebo tak, miluju tyhle drsné hory, do jejichz náruce se budu vzdycky ráda vracet a vzpomínat na tu spoustu pocitu, co jsem tu zazila. Od hrozného pálení nohou, lapání po dechu v rídkém vzduchu, nejtvrdsích tréninku mého zivota, ranních behu v probouzející se prírode, výletu na bruslích, nových skvelých známých, courání se po obchudcích a kavárnickách, az po muj predstartovní stres a zaslouzené vítezství na juniorském Mistrovství sveta. Jak me psychicky i fyzicky Livigno posílilo si overím uz 27.8. a pak 4.8. na svetových pohárech v Kanade a pak??? Olympijské hry jsou uz za rohem!
Foto: archiv Terezy Huríkové 16.cervenec 08 - precteno 2242 krát Vase Tereza |
© 2007 - Tereza Huríková - Powered by Genesis 2 