 |
|
|
Muj olympijský deník c. 1
14.8. Prílet Prílet ve me vzbudil strach. Ne vsak z blízícího se olympijského závodu, ale z pristání. Prulet mraky byl celkem desivý. Celé letadlo se tráslo, jako by melo kazdou chvíli vypovedet svou sluzbu. Brzy jsem pochopila proc. Pod dekou hustých mraku panovalo totální peklo. Obrovská prutrz mrcek zpusobila, ze na pristávací plose bylo nekolik centimetru vody. Nastestí piloti skvele ovládli ten obrovský plechový stroj a hladce pristáli. Nové letiste, které se pred námi otevrelo, bylo vysperkované a prostorné, pod jeho ozdobnými svetélky nás s úsmevem vítaly skupinky mladých Cínanu. Prosly jsme rentgenem, pak dostali akreditaci a pokracovali na transfer, který nás vyplivl u autobusu. Hbití Cínánci nacpali vsechny zavazadla a nás do vozu a sup sup po dálnici volným pruhem jen pro OH az k branám olympijské vesnice. Opet vse protáhli rentgenem, jako mravenecci vse nanosili do dalsího auta a my jen s batuzky prosli do prostor naseho nového docasného domova. Mezi nekolika paneláky jsme díky vlajkám hned poznali ten nás - ceský dum. Jen co jsem vesla dovnitr vedela jsem, ze s místním výtahem nebudu kamarádka; cínsky a anglicky mluvící automat me vodil od strechy po sklep témer pokazdé. Díky tomu jsem stihla potkat skoro vsechny cleny ceského týmu a z vybírání pozdravu AHOJ nebo DOBRÝ DEN mi sla hlava kolem. Poznat kdo je sportovec a kdo trenér nebylo opravdu lehké, dorazila me proto Cínanka, kterou jsem pri hledání pokoje taky potkala, kdyz mi na mé BYE, odvetila NASHLE! Na pokoji jsem si podala ruku se tremi tenistkami, Ladou Kozlíkovou a spolubydlící Jancou Horákovou.To je pohodárka a fajn spolecnice. Unavená jsem sla brzo spát a tesila se, co prinese dalsí den. 15.8. První probuzení v olympijské vesnici V pul osmé jsem na nohách a nemuzu dospat. V predsíni zdravím Ladu, která práve ukoncila ranní rozcvicku a slezla z ergáce. Krátce si zaposiluju a vyzvídám od ní, kudy na snídani. Nastestí me doprovází. Spolecne s davem sportovcu ruzných barev kuze a velikostí vplouváme do obrovského stanu s nekonecnými pulty jídel ruzných chutí a receptu - mezinárodní kuchyne, asijská, americká a dalsí, az clovek stratí chut k jídlu a neví, kudy se má vydat. Jdu za zkusenou a nacházím svou obvyklou snídani - vlocky s jogurtem. Ani nevím chut, protoze mi oci lítaj kolem po procházejících a konzumujících lidech kolem. Takových sportovcu pohromade jsem nikdy nevidela. První trénink na silnici byl taky vzruso. Jediná nedálnice vedoucí z mesta, kam nás navedli zkusení dráhari, znamenala proklickovávat mezi vozíky, koly, chodci, autobusy a auty vsech mozných rozmeru, kterí jakoby nemeli zádná pravidla dopravy. Po hodine totální roviny jsme se s Kulhecem otocili a v protismeru, aby jsme nezabloudili, jsme klickovali zpet do OH vesnice. Opet rentgen a rychle na obed. Ve 3 vyrázíme na trat. Bohuzel je trénink na okruhu az od pondelí, nezbývá nám proto, nez vzít botasky, batuzky a trat si prohlédnout pesky. První cást nás nijak neprekvapila, az na nekolik pekne prudkých dloubáku, nic zajímavého, proste Madrid-rychlovka. Názor na 4,4km okruh ale meníme hned v druhé pulce. Jeden skok za druhým pres klády, umele vyskládané kameny a prudké serpentýny dolu i nahoru. Pasáze, nad kterými se i technik Kulhec zastavil a hluboce polknul. Na kole to bude jiné, ale uz jsem na to zvedavá, rozhodne to nebude vubec lehká trat, naopak síly budou rychle docházet. 16.8. Silnice pod Velkou Cínskou zdí a objev megalomanských výtvoru v centru 16.srpen 08 - precteno 4913 krát Vase Tereza |