 |
|
|
Muj olympijský deník c. 2
17.8. Nedele - volný den 18.8. Pondelí - První trénink na trati Jen co jsem vylezla z paneláku, dalo mi facku porádné vedro a dusno. Dopoledne jsem se málem usmazila na kilometrové asfaltce vedle dálnice, kde jsem pendlovala mezi hlídkami tam a zpet, dokud na mých hodinkách nenaskocila hodina. Prohlídka rentgenem a rychle zpátky do chladnejsího sídla Cechu. Odpoledne jsme se s Lutákem a Kulhecem vydali rychlostí 35km/h autobusem na trat cross-country závodu. Touto neskutecnou rychlostí jsme se po 45minutách doplazili na místo. Okamzite me skolila tréma a i po krátkém rozjetí jsem byla na trati v nervech. Kazdý sjezd byl pro me prekázkou a klepaly se mi ruce. Nevedela jsem uz co si mám ríkat, aby me to preslo. Trat byla na kole opravdu tezká, ale vedomí, ze je olympijská, me jeste víc svazovalo. Luták trpelive pobíhal po trati a radil mi, kudy a jak mám jet. Prisla jsem si jak kadetka - ZADEK ZA SEDLO!! Sakra to já vím, tak proc mi to najednou delá problém?! Ve výtahu jsem se potkala s Romanem Sebrlem a krome pozdravu, vlastne jediné, co mi rekl, bylo: "Nejed ten závod pro zkusenosti, jed ty holky porazit!" Bylo to, jako zjevení, které mi píchne do zil dravou krev. Takových píchnutí, tu mám moznost zazívat hodne. Kazdá snídane, obed, vecere bývá ve znamení setkání s novými lidmi, úspesnými sportovci, kterí povídají o svých zázitcích - tezkých i veselých - z jejich sportu. Vyprávíme si navzájem, jak trénujeme, jak probíhá závod a jaké pocity zazíváme. Je to skvelý pocit vedet, ze to, co já, prozívá spoustu sportovcu. Trápí je to samé, tesí je to samé, a presto delají naprosto odlisný sport. 19.8. Úterý - celý den na trati OH Dnesní den jsme celý venovali tréninku na trati. První okruh byl jeste nejistý. Prudký dlouhý sjezd, do kterého se náhle zlomí strmé serpentinové stoupání, mi dávalo zabrat. Nekolikrát jsem sla nahoru a zastavila se v pulce sjezdu. Tu bariéru jsem prekonala, az kdyz jsem videla, ze s tím mé kolegynky nemají problém a ze jsem vyplasená víc, nez cernousek Bubu ze Zimbabe, který na rovinách jel jak dráha, ale jak prisel kopec, tlacil, a jak prisel sjezd, kutálel se. Presto sel do vseho s úsmevem. To me obrnilo a rázem jsem to dala. Sebevedomí mi dál naskocilo, kdyz jsem bez problému zacla skákat vysoký skok na trati a stejne tak dalsí ctyri mensí. Tím jsem se utvrdila, ze trat mám v ruce a zítra si to uz jen potvrdím. 20.8. Streda - Poslední trénink na trati Dnesní den je obzvlást vypecený - venku je 33°C, vysoká vlhkost a zápach, jako kdyz vlezete do krytého bazénu. Po tele mi nepretrzite stékají curky potu. Objedu kolo a uz mám neskutecnou zízen. Trat uz znám, jen zkousím rychlejsí stopy a kde je nutné otevrít vidlici. Vyjetí mi dodalo dalsí kus dobré nálady. Potkala jsem se s Marcem Fontanou, jeli jsme objet asfaltový okruh kolem trati a s jeho italským temperamentem bylo o zábavu postaráno. Povídala jsem mu a on zatím vedle me jel z kopce po zadním a jeste si u toho preskakoval banny-hopem na prední. Oba jsme si pritom pochvalovali, ze tu je moznost trochu se rozjet, ale dan za to je velmi prátelská vojenská hlídka, která stojí na kazdých sto metrech v pozoru a pokazdé, kdyz projízdím, slusne se ukloní nebo hlasite pozdraví Ni Hao nebo Good morning. Je to milé, ale po 3 okruzích uz nevíte, na jakou stranu se dívat, deláte jakoby byl problém s kolem, nebo ze letí u spicek stromu vzácný pták, presto se vsak ozve hlasité Ni hao! A vám nezbyde nez se opet mile usmát a u posesté odpovedet. Proto na závod povezu praktické válce nebo trenazer a prání hezkého dne nechám na kolegynkách. Taky tu zacala má spolupráce s vynikajícím fyzioterapeutem Milosem Barnou, který je tady clenem realizacního týmu výpravy atletu a v CR i nasí skupiny Olympic McDonalds Hopefuls. Uz ted cítím, ze to bude pro me velký prínos. Pracuje s moderními technologiemi. Dokázal mi analyzovat i zacínající zánetek v krku, který na pohled nemohl videt. 21.8. Ctvrtek - nácvik predstartovního stresu Dnesní den byl ten poslední, který me delil od olympijského závodu. Prála jsem si dést, ten mi vysel. Bohuzel jsem ale netusila, ze to bude velmi dlouhý a silný dést, na který není místní trat stavená a tak me velmi prekvapila odpolední zpráva, ze se nás olympijský závod presouvá na sobotní 10. hodinu dopolední pred závodem muzu. Má gradující nervozita proto záhy trochu opadla a musela pockat na dalsí den. Takové hrátky s emocemi a telem tu zazívají BMXari a necekala jsem, ze je i já podporím. Trat je jílovitá, tak bylo asi odlození rozumné, protoze stále je vlhkost 90% a s takovou by rozhodne okruh nevyschl. Behat s kolem asi není cínská predstava Olympijských her. Na vzduch to bude mít ale dobrý vliv, protoze az se vyjasní, nebude taková vlhkost a ani vedro. Taky 10. Hodina je pro me ideální. Na to jsem zvyklá. Musím se priznat, ze uz se tesím! Vetsina sportovcu to má uz za sebou, uz nemuzou nic zkazit ani napravit. Karty mají rozdané a kazdý s tím nakládá jinak. Nekdo vyuzívá poslední dny pred odletem k nákupum v extrémne levných couvacích obchodech o nekolika patrech. Jiní se jedou podívat na cínskou zed. Hodne sportovcu se mení na nekolika soutezích ve fanousky a jdou podporit nase kamarády Cechy, jejichz den teprve prisel. Velká cást vecerem teprve zacíná svou tezkou podvodní pout v olympijském dome, odkud putují pres ruzné místní podniky s „zivou vodou“ , která v olympijské vesnici netece. Rána jsou potom krutá, coz je mozné zachytit i cestou výtahem. Ale kdo jim to nepreje, ten nezazil to nervové vypetí a odríkání, které prinásí príprava a závod na OH. Kazdý má jiný druh relaxace, ale kazdý je právem zaslouzený, o tom není pochyb! Myslím si, ze Bára Spotáková dnes nebude vedet co za ventil vybrat drív. Její zlatá medaile byl pro vsechny výbuch emocí a povzbuzení pro nás, které to teprve ceká. 21.srpen 08 - precteno 3939 krát Vase Tereza |