Zdravím vás po mensí pauze, kdy jsem se vyrovnávala s nevydarenou úcastí na OH.

Prála jsem si uspet, ale bohuzel pro me závod skoncil o mnoho drív, nez jsem cekala. Kvuli desti nám závod presunuli z pátku na sobotní dopoledne. Takze místo mraku se do nás nesnesitelne opet opítalo slunce. Start nikdo neprotahoval, jak je tomu zvykem na SP. Jen co jsme se seradily na startu, delila nás jen minuta od výstrelu a tuhnutí svalu. Závod se pro me uz od zacátku nevyvíjel moc dobre. Jen co jsem se vyhnula na startovní rovince Cínance, donutila me bezet jedna ze závodnic, která po rovine vypálila, ale uz v prvním kopci jí rychlost nevydrzela. Prosela jsem se tak asi na 23. místo a pomalu se na úzkých klikatých cestách dostávala dopredu. Jely jsme stále v houfu, hodne holek delalo chyby z nervozity, hlavne Cínanka, která i pres mrtvoly chtela dohnat ztrátu. Prisel nejprudsí a nejtezsí sjezd - rekla jsem si uz milionkrát, ze ho proste dám a s tím odhodláním se do nej poustela. Rychle mi cestu ovsem zatarasila závodnice, která si asi az tak jistá nebyla a kterou jsem ve sjezdu následovala. Ve snaze vyhnout se jí, jsem najela na kámen, který me vymrstil pres ridítka. Pak si pamatuju jen ohromnou bolest na boku a ze jsem se nemohla nadechnout. V soku a potlucená jsem se sebrala a smutne zamávala olymiáde! Pohled na zklamaného Lutáka me jeste víc trápilo.

Nejvetsí modrina, kterou jsem kdy mela mi zmizí asi drív, nez spatné vzpomínky na tenhle nevydarený závod.

Presun do Austrálie na dalsí SP me ale vrátil do hry a s chutí jsem se poprala o 4. místo s 22 závodnicemi. Není to mnoho, ale alespon cástecná konkurence z OH tu byla. Takze taková malá náplast na bolístku z Pekingu. A to doslova, protoze narazený bok a pomlácená zebra o sobe dávaly neustále vedet. Nahlas.

Jelo se na trati prístího mistrovství sveta. Okruh je velmi hravý, preskakování kamenu zenský peloton stálo hodne zubu na prevodníkách. Serpentiny a dalsí cásti pridávají trati na atraktivite. I klokani se priskákali podívat na XC závod a 3 metry pred mými koly preskocili trat- ohromný zázitek.

Reportáz ze závodu v Canbere ctete na MTBS.cz