Slapu na ergáci a topím se ve vlastním potu. Jeste, ze teta bydlí v 9. patre a je tak krásné pocasí! Aspon mám skvelý výhled do kraje. Pozoruju taky lidi, jak se vydávají kamsi za príbuznými s taskami plnými mazancu, kraslic a pomlásek. Vsichni si jedou uzít svátky s rodinou, pekne podle tradic. To jen já si pripadám jako clovek na nesprávném míste. Ano, tyhle Velikonoce si po hodne dlouhé dobe opet uzívám se svými blízkými, tak jako za starých casu! Je to moc fajn to zase videt, to se mi díky nabité sezóne moc nepostestí. Vse se podrizuje závodum, svátky nesvátky. Letos vsak závodní sezóna zacíná beze me. Vsechny mé souperky si práve nacvakávají pedály a zarývají sedla do zadku na startu prvního svetového poháru v J.A.R. Srdce jim busí tím víc, cím kratsí cas je delí od výstrelu. Zavírám oci a ríkám si v duchu: START! Jak to asi dopadne, kolik jich do té neklidné zeme dorazilo, jaká je trat? Jak ráda bych tam taky stála, sevrený hrudník, tajím dech, aby mi neunikl zvuk výstrelu...

Je to mesíc, co doktorí v Itálii diagnostikovali zlomeninu klícní kosti a naordinovali mi 30 dní klidu, ale vse se nakonec vyvíjelo jinak. Cekání na samovolný srust kosti bylo marné a tak jsem sice bohuzel az po 14 dnech od úrazu, kontaktovala vynikajícího doktora Urbana z Brandýsa nad Labem, který byl tak ochotný, ze me kost operacne spojl titanovou dlazkou a zachránil me pred mozná nekonecným cekáním na zázrak, jak doporucovali jiní doktori. Díky tomu dnes sedím na ergáci, drzím se lehce nemocno rukou ridítek a muzu uz pilne trénovat. Nez ale vyrazím ven, budu si muset jeste nejaký týden pockat. Dulezité je nic neuspechat. První trénink venku a plnohodnotný stisk ridítek proto plánujeme na zacátek kvetna. Bohuzel jsem bikerka, coz je velká zátez také pro vrsek tela, a tak musím dostatecne posílit, nez vletím do terénu. Proto vidím termín svých závodu tak na cerven. Vse ale zálezí na tom, jak se bude kost a okolí uzdravovat.

Co je ale na mém zranení pozitivní? Uvedomila jsem si, jak mám to, co delám ráda, jak me to naplnuje a tesím se, az na ty souperky zas vletím a ukázu jim co proto:-)! Za to, ze jsem si mohla opet uvedomit, jaké stestí mám, kdyz jsem zdravá a muzu naplno delat to, co me baví, ze muzu být stastná, ze mi zdraví slouzí a moji sponzori a tým me podporují jako vlastní, tak za to vsechno ti, klícní kosti, dekuju, za to, ze jsi mi to ukázala a dala mi moznost a cas si to uvedomit, ze nic není dané, nic není povinnost! Ale obrovské stestí!
Ted si tedy nacvicuju morálku na trenazeru, abych pak byla odolná vuci té velké drine, kterou budu muset jeste vynalozit, abych se dostala do formy a mohla bojovat o titul na MS!

V tom pípne SMSka: "Vyhrála Lisi Osl pred Irinou Kalentievou o 2 minuty!" Koukám na to jako blázen a neverím svým ocím! Mám za ní radost a zároven si díky téhle mladické kamarádce uvedomuji, ze nikde nejsou hranice, vse je mozné, jen tomu clovek musí verit a jít za tím!

Preji vám proto, aby jste si i vy nasli cestu ke splnení vasich nejskrytejsích prání, protoze nejsou neuskutecnitelné, at jsou jakékoliv!

Zdraví Vás Vase Terez

Foto: Jan Nemec/MTBS.cz