V rukou svírám ridítka svého Supa, namísto ctyr zdí pozoruji prírodu a v obliceji místo vlastní stávy, cítím vítr. Krásný pocit, který mi takovou dobu chybel. Pocit, který mi na mesíc a pul sebral jeden nestastný pád.

 První proverkou mi po dlouhé závodní pauze, byl Ceský pohár v Bystrici pod Hostýnem. Byla jsem zpet na startu. Kolem me mé souperky, které nevedely, co ode me mají cekat. Nevedela jsem to ani já sama. Výstrel ze startovní pistole me ale rychle vrátil do reality, i kdyz mi pár závodních kol trvalo, nez jsem si zase zvykla na ostré tempo a atmosféru sportovního klání. Bystrická trat nebyla lehkou proverkou, ale v posledních kolech se mi povedlo vybojovat druhou pozici, hned za slovenskou reprezentantkou Jankou Stevkovou.

Dalsí týden byl ve znamení Svetového poháru v Madridu. Po dlouhé dobe, jsem na ridítkách vezla startovní císlo vyssí, nez 10. Pred sebou uz jsem nemela jen trat, ale dalsích 40 závodnic, pripravených podat maximální výkon. Balík se rozjel do zavádecího kola a já jsem se pripletla do hromadného pádu. Nez se mi povedlo vymotat kolo, byla jsem tam uz jen já a jedna z mých polských kamarádek. Balík mi odjel a na me bylo, si ho co nejrychleji dojet. Oproti jiným létum, v Madridu bylo tentokrát mokro a na trati spousta bahna, presne to, co mi vyhovuje. Kolo za kolem jsem se proplétala mezi souperkami, az jsem se zastavila na 24. míste. Pocit být zpet, byl nepopsatelný!

Velkou výzvou a zkuseností pro me byl ctyrdenní etapový závod Alpentour. Etapy delsí nez tri hodiny, prevýsení pres 2000 metru, do toho nevlídnost horského pocasí a tréninkové manko. Kazdým dnem se mé telo cítilo unavenejsí, nohy byly bolestivejsí a realizacní team mel kolem nás závodníku, víc a víc práce. Po ctyrech dnech v horách, pár desítkách kilometrech ve snehu, jsem projela cílem poslední etapy. S celkovým náskokem na druhou závodnici 50 minut, jsem byla s celým závodem nadmíru spokojená. Úspech podtrhlo 2. místo celého teamu v soutezi druzstev a ze Schladmingu jsme odjízdeli s pocitem výborne odvedené práce.                                                                                                                   

 Jeste unavená z bikového etapáku, stála jsem na startovní cáre dalsího Ceského poháru, tentokrát v Boskovicích. Bolest z nohou uz sice ustoupila, ale ostrý start mi ukázal, stejne jako clenitost trate, ze jsem zpet doma, na závodech cross-country. První kola jsem krouzila spolu se souperkami v první skupine. Nakonec jsem se dve kola pred cílem pokusila od skupiny odpoutat a malým nástupem v technice, se mi to povedlo. Vítezství zde mi dalo za pravdu, ze jsem definitivne zpet, pripravená na 100% trénovat a podávat maximální výkony.

 Za necelý mesíc, me ceká první vrchol letosní sezóny, Mistrovství Evropy. Jeste pred tím se vsak utkám o nominaci na Mistrovství Evropy a sveta v silnicní casovce. Najízdím první kilometry na svém casovkárském SUPu a uzívám si rychlost, jaké na kole dosahuji. Snad se mi ji povede neustále zvysovat a na start mistrovských casovkárských závodu, se postavím.

Drzte mi pesti!!!

Vase Tereza.