Tri týdny na Kanárech utekly jako voda. Super parta prvních 14 dní posilovala kazdého z nás. Na poslední týden nás opustil Trunda, který spechal za svou milou aspon na chvíli, nez zase „poficíme“ do dalsích teplých kraju. Nastala nejtezsí cást pobytu, zpusobená nejen ztrátou nasí posily, coz pro Pepíka znamenalo odtáhnout skoro vsechny spice proti vetru, ale taky nás cekal nejtezsí cyklus tréninku.

To ale az po volném dni, kdy jsme s Pavlem konecne mohli oslavit mé narozeniny (za vsechny Vase pránícka k nim Vám moc dekuju). Chvíli jsme nacerpávali energii ze slunícka na plázi v Poerto Ricu a sledovali s údivem ta kyprá cerveno-hnedá tela kolem. Po kávicce a zmrzline, jsme nastoupili na lod a brzy se nechali unáset na otevrené more hledat delfíny.

Jen co se lod dala do pohybu, zacal mi tuhnout na tvári úsmev..... zmrzlina se mi na tech obrovských vlnách prevalovala v zaludku jakoby nacvicovala príliv. O to víc jsem se tesila, az potkáme delfíny! A prece! Ve trpytu paprsku, odrázejících se od morské hladiny, jsme najednou zahlédli jejich ploutve prorezávající mohutné vlny jako noze. Hudba s jejich pískotem se rozléhala kolem lodi. Netrvalo dlouho a synchronizovane jako aquabelly, zacali se shromazdovat ze vsech stran. Plni radosti, poskakovali a plácali sebou o hladinu jakoby ríkali: “pojd si hrát!“ První setkání s temito tvorecky a hned si me získali, ani se mi od nich nechtelo zpet, tancovat na lodi sem a tam v nárazech vln a bojovat zase se zmrzlinou.

S dalsím východem slunce prisel i dalsí tréninkový den. 5 hodin v kopcích byl ale skvelý trénink, který me bavil... hory jsou mi proste blízké! To se nedá ríct o dalsím dni, kdy jsme jeli 5 hodin po rovinách. Silný vítr nám to nedal zadarmo a i únava uz se zacala projevovat. Tretí den uz jsme vyrazili jen dva. Mrholilo, nohy pálily a ríkali si o volno, tak byly 4 hodiny v kopcích velkým premlouváním a trápením, ale zakousla jsem se a jela, nedávala na bolest svalu a plánované úseky do ANP splnila. Prímo úmerne s ubývajícími silami, zhorsovalo se i pocasí. Den pred odletem, kdy jsme meli jet poslední petihodinovku celý den lilo jako z konve a foukal silný vítr. Takové pocasí i me premluvilo, abych trénink vynechala. Po návratu promáceného znechuceného Pepy, který presto vyrazil, jsem byla ráda za mé rozhodnutí.

V den odletu nás privítalo opet slunícko, a tak jsme si ho jeli s Pavlem na posledy uzít. Let do Mnichova probehl v pohode. Tam uz nás cekal nás trenér Luták s novým týmovým Vitem, kterým jsme byli doma za neuveritelnou hodinu a pul. Luták si jízdu autem opravdu uzívá! Jediný den ve Vimperku byl mozná porovnatelný s nejlepsími dny na tom malém ostrove. 20°C, azurové nebe bylo skvelým impulzem pro rodinou procházku. Sáhli jsme si na poslední zbytky snehu a pak uz sup sup zase balit kufr tentokrát na Kypr.

Prvních 14 dní jsem tady s reprezentací a týmem, pak se s nimi vymení jeste na týden Pavel. Uz ted v pátek absolvujeme první závody. Bikový trídenní etapák seriálu Sun Shine Cup je skvelým odstartováním sezóny. Uvolnená atmosféra, kterou usmevavý Kyprani navozují, pomáhá prekonat bolavé závodnické zacátky.
Presto budu ráda, kdyz si na me vzpomenete s drzením palcu!

Jasu z Kypru, Terez