Tak jsem tady zase! Rok utekl jako voda a slunný ostrov Gran Canaria nás opet hostí svým teplem k najetí prvních kilometru. Letos je sestava naprosto jiná..autobus plný závodníku a doprovodu se zmenil v klidnou idylku pouhých 3 profíku a jednoho obojzivelníka maséra, který se svezestí zvládá po absolvování 5 hodinového svihu s námi, jeste namasírovat nase unavené nohy. Moji dva týmový kolegové Pepík Kamler a Tomás Trunschka jsou skvelí partáci na 3 týdenní jarní soustredení, kde psychika i telo dostává zabrat, a tak je dobrá nálada a pohoda dulezitejsí, nez kdy jindy! Mojí nejvetsí odmenou je prítomnost mého prítele Pavla, který mi tím neskutecne ulehcuje tu jarní drinu! A nejen me, protoze on je tím obojzivelníkem, který nás po nárocném tréninku dává dohromady! Vsichni se mu klaníme a drzíme mu palce, aby to nasazení vydrzel. Jsme ale ochotni na chvíli si role vymenit! :-)

Máme za sebou 4 tréninky, z toho první na rozkoukání po letu a dalsí 3 predstavují dohromady 14 hodin a 400 km. Ac to nohy zvládají celkem dobre, teplotní skok z 8 na 30°C je velký sok a sedlo taky zatím nepredstavuje pohodlnou sedacku. Proto jsme se na volný 5. den opravdu tesili! Bydlíme na skále kilometr od more, a tak se na nej díváme jen ze silnice nebo z výsky. Dan za krásný výhled je neskutecne prudké stoupání pri kazdém návratu domu. To se dá prezít, horsí je, ze jediná silnice pri pobrezí je uz od prosince zasypaná kamením a nevypadá to, ze se to behem tech 3 týdnu, co tu budeme, nejak zmení. Jedinou variantou jak se dostat na druhou stranu je absolvování 10 kilometrového úseku dálnice se dvema tunely. Nejen, ze pri kazdém prujezdu tunelem me polévá horko pri vzpomínce na Michala, ale taky tu policajti marí tyhle pokusy úzkých kol svými pokutami bez sebemensího slitování. Proto nám zatím nezbývá, nez jezdit po pobrezí tam a zpet kolem hotelu.
Tak Vám domu do Cech posílám plnou náruc slunícka a pozdravy kluku!

HOLA z Amadores u Poerto Rica Vám vsem a tomu plnému autobusu, co mi loni prinesl tolik krásných zázitku a vzpomínek!